Fantazie je důležitější než vědění.

         Albert Einstein

 

FANTAZIE

         Člověk je zvláštní tvor, který se neustále uzavírá do svých cel konečnosti, mezi mantinely zákazů a nutnosti. Jakékoli pomůcky k životu stvořil, jen ukrojil ze své svobody a životního prostoru. Snad ve snaze zbavit se zodpovědnosti a děsivé nejistoty sama sebe, z hrůzy tušení, že vše, co je, je v něm, uvrhl se do utrpení a začal hledat něco, čemu by věnoval svou svobodu a skládal poslušnost. Ale zatímco středověká filosofie ústy církevních hodnostářů hlásala poslušnost a oběť jako jedinou cestu ke spáse, v uvolněnosti dneška bez slepé víry a poslušnosti zjišťujeme, že oběti již není třeba…

Fantazie podle Immanuela Kanta pomáhá rozvažování, určuje estetické vnímání, které je základním orientačním smyslem člověka a z něhož zas čerpá rozumuvé rozvažování. Ač by to Kant možná nerad slyšel takto shrnuté, lze i z pojednání takto racionalistického filosofa vyvodit, že fantazie má naprosto rozhodující význam v životě člověka. Dnes se již nespokojíme s tvrzeními Sigmunda Freuda, že fantazie je pouhou projekcí nesplněných nevědomých přání, ani s tvrzeními Josefa Viewegha či mnohých jiných, kteří fantazii berou jako pouhý protiklad objektivní reality. Fantazie je jednou provždy přesahem známé skutečnosti a ne jen kombinací představ, které se marně vzpírají pevné objektivní realitě.

Fantazie má tři základní rysy, jimiž se vyznačuje, jak uvádí doc.Vaněk ve svém Úvodu do estetické zkušenosti. Prvním z nich je interferenčnost neboli charakter realizace v prostupnosti jednotlivých obrazů. Druhým je binomický princip neboli „binom fantazie“, jak je nazval italský spisovatel Gianni Rodari. Jde o „podvojný rytmus“ mezi navzájem si vzdálenými, vůči sobě rozpornými prvky, který je pro fantazii také tak charakteristický. Fantazie navíc umožňuje objevovat nová a nečekaná řešení a světy díky třetímu principu, který popsal rus Genrich Aľtšuller. Jedná se o vektor fantazie, tedy udání směru, „jímž má odvážnost představ a obrazů ubíhat“, aby se protnul s realitou v novém bodě, novém řešení či objevu. Aľtšuller využil fantazie jako prostředku k rozvoji myšlení, a ve svém světoznámém kursu technické obrazotvornosti přivedl mnoho lidí nejen k novým možnostem rozvažování, ale dokonce k mnoha praktickým vynálezům, jež byly překvapivými plody jeho kursů. Princip fantazie se tak ukázal zcela zázračný i v technické oblasti, bližší modernímu světu.

Fantazie je však také mostem k novému světu a konečně osvobozenému životu, branou k zázračnému nekonečnu a dlouho tušenému božství. Už bylo řečeno, že „materiální svět včetně našeho těla je reakcí pozorovatele“ a že „my vytváříme své tělo, stejně jako vytváříme zkušenost našeho světa“. Bylo také řečeno, že veškerá hmota je energií a že hmotné částice mají charakter strun, které vibrují. Usoudili jsme, že myšlenky a principy ovlivňují veškerou vibraci tvořící hmotný svět a naznačili jsme jejich prvotnost. Také jsme si ujasnili vědecké výsledky, jež nalezly čakry, telekinezi, telepatii a auře podobné elektromagnetické záření vycházející ze všeho živého i neživého. Mnohé pokusy již před sto lety prokázaly existenci až dosud tajemných fenoménů jako paměť místa a již zmíněné vnímání na dálku. Přišli jsme tedy na to, že vytváříme pole energie, které zdá se šíří naše myšlenky a očekávání, což se navíc děje v závislosti na naší vitalitě a mentální pevnosti. Naše úvahy podpořila i kvantová mechanika a výzkumy biofyziky. Dovolte mi zde krátkou nevědeckou úvahu: Jestliže my jako živé organismy produkujeme ultraslabé fotony, což závisí na naší vůli a vědomí, a foton ovlivňuje pohyb částice (což je jeden z problémů nepřesnosti měření fyzikálních veličin u jednotlivých částic), přičemž tato částice zas ovlivňuje jinou částici na druhém konci světa (je s ní provázaná), znamená to, že pouhou vůlí a psychickou úrovní spojenou s fyzickým stavem a úrovní vědomí (to všechno se odráží v produkci biofotonů) ovlivňujeme svět, který nás bezprostředně obklopuje, i ty části světa, o kterých nevíme. A jestliže tento vliv na fyzický svět je zdrojem vitality a tedy fyzického i psychického zdraví a usměrnění, usměrňujeme tak vědomí a psychický stav bytostí a živých organismů v celém vesmíru. Můžeme pak šířit zlost nebo lásku, čili vzestup nebo destrukci. Každopádně tedy již můžeme říci totéž, co napsal James Redfield v knize Tajemství Shambhaly: „Síla naší vize a našich očekávání z nás proudí jako nepřetržitá modlitba. Tato síla je větší, než si dnes uvědomujeme. Musíme ji začít užívat, dokud není pozdě.“ Naše myšlenky a přesvědčení jednoduše přetváří svět kolem nás i v nás. Co jiného je fantazie? Jak dlouho nám trvalo, než jsme na to přišli…

Fantazie je principem neomezené svobody, jak také tvrdí německá teoložka Dorothee Soelleová: „Fantazie bývá často nesprávně vykládána, jako by to byla vlastnost, kterou jeden má a jiný nikoli, podobně jako je jeden muzikální, jiný nikoli. To však je povrchní chápání fantazie, jež ji bere jen jako těkavou obrazivost nebo schopnost vzdalovat se sněním realitě. Ve skutečnosti je fantazie formou svobody, kterou člověk může ve svém životě nabýt.Jako každá jiná ctnost vzniká jako plod našeho střetávání se světem, roste na výchově, kterou jsme dostali a kterou jsme si sami dali. Člověk tedy může v průběhu svého života nabývat stále více fantazie, anebo jak bývá obvyklé, může jeho fantazie stále vysychat, jeho život může mít stále méně nových obzorů a on sám se může stále fixovat na to, čemu říká životní zkušenost nebo znalost lidí. Toto přibývající ochuzení života na sebe rádo bere zdání zralosti a smyslu pro realitu, ve skutečnosti je to však omezení smyslu pro možné, fantazie překračující hranice. Člověk se omezuje na již nalezené, jež chrání a uspořádává: jeho spontánnost krní. Přestává být dítětem – říká se, aniž se pociťuje ztráta, kterou tento výrok vyjadřuje, a odumírání vysněného, vybásněného, hrou přibližovaného, a tedy možného světa. Toto zúžené vědomí reality hraje udivující, přímo osudovou roli v příbězích vyprávěných o Ježíšovi. Rybáři jsou rybáři a patří k sítím – není realista ten, kdo tento řád narušuje a dělá z nevzdělaných rybářů potulné kazatele. Nemoci, především zdlouhavé, kde není akutní nebezpečí života, mohou být léčeny během týdne – kdo se během sabatu stará o jiné lidi, namísto aby se v souladu s náboženským řádem staral o Boha a sváteční klid, ten překračuje hranice. Kdo kolem sebe trpí cizince a jinověrce, nebo jim dokonce dává přednost, ten opět zrušil hranice národně náboženského vědomí – ve prospěch oné těkavé fantazie, uznávající vlastně jen jediný princip: nalezení a rozmnožení štěstí.

…Konvenční Ježíšův obraz stavěl vždy do popředí jeho poslušnost a sebeoběť. Ale fantazie zrozená ze štěstí se mi zdá být přesnějším popisem jeho života. Sama jeho smrt by byla špatně pochopena jako tragický pád nešťastníka, byla by chápána příliš zkrátka, kdyby v Ježíši samém nebyla podržena možnost zmrtvýchvstání!“ Držme se tedy fantazie a překračujme hranice, nebo je jak říká Terence McKenna rozpouštějme a nebojme se toho. Neboť „čím více je takových hranic, které se rozpouštějí, tím jsme fázi spojení blíže. Až jí nakonec dosáhneme, nebudou už nadále existovat žádné hranice, ale pouze věčnost, všechno se promění na prostor a čas, mrtvé a živé, zde a tam, před a po. …Jestliže smažeme všechny hranice, zjistíme, že je to právě bezvýhradná náklonnost a bezvýhradná láska, která prochází celým životem a veškerým jsoucnem a dává mu smysl.“

 

- kapitola z autorovy knihy Všichni jsme pastýři (aneb Duch doby, fenomén aklimatizace a etika pro nové milénium)

 

Vítejte na stránkách Dalibora.

Stránkách počínajících něco nového. V historii této civilizace naprosto nového.

Vítejte na počátku nového umění.

Vítejte na počátku nového světa.

Vítejte v říši Fantasie.

 

Dalibor Novák:

Narodil se v Sofii do umělecké rodiny, ale celý život tráví v Praze. Zajímal se o paranormální jevy od malička, první ufologickou přednášku absolvoval ještě před svým desátým rokem v době komunismu. Vystudoval grafickou školu v Hellichově ulici v Praze (kromě jiných výtvarných škol a aktivit), na Akademii Jana Amose Komenského studoval rok angličtinu, kde složil Státní zkoušku a ICC. Roku 2002 úspěšně odabsolvoval Vyšší odbornou školu publicistiky, jež je známa střetem mnoha protichůdných vlivů a významnými učitelskými osobnostmi. Diplomovou práci s názvem Všichni jsme pastýři obhájil na výbornou i přes její kacířský charakter (apokryfy, nová duchovnost, UFO, aklimatizace, aura...) a její ukázky si můžete přečíst na našich stránkách. Sám překládá a vychází především ze zahraničních materiálů. Mezi lety 2002 a 2003 studoval na Fakultě humanitních studií UK obor Studium humanitní vzdělanosti, ale z nespokojenosti se systémem a přístupem přes dobré výsledky dobrovolně studium ukončil. V současnosti se jako voják v civilu podílí na marketingovém rozvoji Botanické zahrady hl. m. Prahy v Troji. V roce 1998 se seznámil s prvním spřízněncem v problematice, s nímž téhož roku společně vstoupil do společnosti Sirius. Od té doby se výzkumem paranormálních jevů zabývá prakticky. V letech 1999-2003 publikoval v časopise Fantastická fakta a byl členem jeho redakční rady, přispíval i do časopisů Fantastická fakta plus či Svět magie a naposledy navázal spolupráci s časopisem ReGeNeRaCe. 11.9.2001 se stal neplaceným šéfredaktorem internetového časopisu www.zahady.cz. Nejen takto usiluje o obnovu životní energie na této planetě, snaží se ukázat krásu vášně na lidské Cestě a fantasii jako životní princip podporovaný možností neustálé fascinace z nepoznaného. Od roku 2001 na sebe nechává působit sílu čínského bojového umění tchaj-ťi čchüan a od roku 2003 také cvičení jógy nejen podle Iyengara.

Svůj vývoj v oboru paranormálních jevů a spirituality charakterizuje zásadními vlivy:

* A.C.Clarke - Svět tajemných sil
* Erich von Däniken - různé knihy
* M.Hesemann - přednášky
* společnost Sirius
* Whitley Strieber - Společenství, Proměna, Klíč
* vlastní diplomová práce "Všichni jsme pastýři", při níž se setkává s knihami J.Redfielda
* James Redfield - Celestinské proroctví, Desáté p., Tajemství Shambhaly
* Thorwald Dethlefsen+Rüdiger Dahlke - Nemoc jako cesta (včetně ostatních knih těchto autorů)
* Viktor Schauberger - kniha Calluma Coatse Energy Evolution a jiné
* Lao´c - Tao te ťing
* Eduard Tomáš - Nebeská stezka
* Neale Donald Walsch - Bůh, na kterého čekáme

 

Umělci, na něž navazuje:

 

Salvador (=zachránce) Dalí

René Magritte

Maurits Cornelius Escher

Hieronymus Bosch

 

Umělci představující nové umění Fantasie:

Zdeněk Hajný

Michael Biberstein

 

Prosím o shovívavost, tyto stránky jsou jen prvotním narychlo vytvořeným nástinem, informace se budou rozšiřovat, můžete také očekávat i galerii obrazů. Pište na adresu fantasie@fantasie.mysteria.cz nebo dalos@cbox.cz .